Kavárna Daniel
Dobrý den. Pokud jste se rozhodli přečíst si něco málo z historie Kavárny Daniel a vyhovuje Vám její momentální atmosféra zahalená nonšalancí, uctivostí a příjemnou náladou prosím nečtěte dále !!!!!!!!!!!!!!!!!
Děkuji Adéle, která se stala nejsilnějším motorem a hnací sílou v celém (v té době) šíleném projektu. Stála při mně, podporovala mě v naplnění a uskutečnění mého snu - nikoliv nabízet kávu a jiné produkty ale pocity.
Pokud si někdo myslí, že jsem od začátku toužil po kavárně v secesním domě na žerotínově 1, omyl je pravdou. Může za to můj močový měchýř. Nutkavý pocit mě donutil vystoupit z auta a tehdy jsem si všiml nápisu Prostory k pronájmu. Hned druhý den jsem si prohlédl místnosti a byly úžasné……Ne. Byly naprosto příšerné. Ale bujná fantazie pracovala tak, že i detaily, které by jiného zaručeně odradily (špína, nutnost předělat úplně všechno a to co zbude vybourat a přistavět znova) jsem si nepřipouštěl. Celá rekonstrukce trvala skoro půl roku a snad nikdo nevěřil, že z toho někdy něco bude. Památná věta z té doby je: „Vy jste blbec, kavárna v druhém patře na periferii“, chichichi.
První dva měsíce chodili jen známí a přátelé. V době, kdy jsem byl sám, jsem prostál hodiny u okna a hypnotizoval všechny na ulici. Myslím, že ty dvě paní přišly asi opravdu jen náhodou.
Chodí dodnes.
Výzdoba a celé to kouzlo babiččina pokoje nebylo hned od začátku. Seznámil jsem se s neznámým, ale velice talentovaným Alešem Poláčkem. Jeho obrazy, malby a perokresby jsou dnes v každé místnosti. Fotografie svatebčanů, veselých děvčat a šviháků lázeňňských přinesli později hosté sami. Je tam i můj děda s babičkou. Tak jestli máte doma taky dědu s babičkou, klidně je přineste.
Muž: Dobrý den. Hmm, ty stěny mohly být více žloutkové, židle hezké, upřednostňňoval bych mramorové stolky, ten gauč ve výklenku u okna je hrozivý, tam by měly být židle, hrnky raději z kameniny, káva ucházející, atmosféra příjemná.
Adéla: A vy jste kdo ?
Muž: Tady je moje vizitka
Adéla: Vy jste nějaký chytrý. Proč si neotevřete svoji kavárnu? Víte, jak jsme se nadřeli? Kávu jste si ještě nedal a už rýpete? Kavárenský povaleč Radovan Lipus? Jestli si myslíte, že se tady budete válet, tak to teda ne!!!
Nedoufal jsem, že Radovan Lipus, známý divadelní režisér a specialista na kavárenský svět a světové kavárny, se ještě někdy vrátí. A on se vrátil. A ještě mnohokrát. Druhá návštěva byla s tehdy neznámou mladinkou a krásnou herečkou Janou Bernáškovou, které jsme říkali Ema. Ema byl její pes. K ní se to jméno hodilo více.
Radka Slatinská a Richard Kročil. Tanečnice Radka, tehdy sboristka se smíchem, který Vás mohl svou intenzitou roztrhat, a Rišek, sólista baletu s vytříbeným vkusem a stylem kdykoli bez okolků pomáhal umývat nádobí. Dvojice, která uměla rozesmát všechny. I Auru a Bessi. Dva afghánské chrty, kteří byli dva roky stále se mnou. Nechali se krmit a za větší kousek jablečného koláče se nechali i pohladit. Profesionálky. Už s námi nejsou a připomínají nám je dnes jen fotografie.
Přišel a chtěl udělat večer japonské poezie. Nikdy se nekonala. Místo toho vzniklo 250 pořadů v rámci Nedělní chvilky poezie. Pět let každou neděli s pomocí všech kolegů činoherního souboru NDM vytvořil jedinečný cyklus. Vladimír Polák, oblíbený herec přezdívaný VAVA.
Mladý, zakřiknutý chlapec s citlivou a poetickou duší právě v kavárně Daniel poprvé složil píseňň pro svou divu a naší kamarádku Marcelku …….Ztratil jsem na cestě pastelku.Adéla, má přítelkyně. Bláznivá, prostořeká, fatální, pohledná, milá, sečtělá, rafinovaná, potvora, sentimentální, nespoutaná, živočišná, fascinující, zatracovaná. Zakladatelka Klubu onanistů. Všichni výše uvedení včetně mě se ho museli jeho schůzek pravidelně účastnit. Radovan Lipus a pes Ema nikoliv. Název jsem popravdě nikdy nepochopil, je zavádějící.
Děkuji všem členům Klubu onanistů, Mgr. Adéle Ostafinové, Betty ze seriálu ulice Emě Janě Bernáškové, sólistce Radce Slatinské, nominovanému sólistovi na cenu Thálie Richardu Kročilovi, manželům Marcelce a Vladimíru Polákovým, podnikateli a malíři Aleši Poláčkovi.
Ti všichni byli impulsem k tomu, jak vytvořit v Ostravě místo, kam se po čase všichni rádi vrací. ……někdy lépe než doma…… Ano, bylo to milé a příjemné, ale k dokonalosti ještě pár věcí chybělo. A to vy, hosté. Díky Vám jsme se začali dostávat do povědomí. Během dalšího roku se podařilo získat dvě nové místnosti a začali jsme se rozrůstat. Pomohli jste nám vyřešit starost, kde sehnat nábytek, dekorace a všechny ostatní doplňňky. Byli jste to právě vy, kteří jste o nás hovořili, dávali výborné reference a doporučení. A na nás bylo, abychom rozšiřovali sortiment a dbali na maličkosti které, oceníte, udělají Vám radost a potěší Vás.
V roce 2010 oslavíme 11.výročí. Za tu dobu se událo mnoho překrásných okamžiků, které bohužel nejsou zdokumentovány. Jsem stále více fascinován tím, že Kavárna je útočištěm pro všechny věkové kategorie. že je místem pro oslavy osobních úspěchů, narozenin, svateb, prvních randez vous, rozchodů, které většinou končí dobře, samotářů s knihou, osob naplněných radostí i smutkem. že je příležitostí pro nezávislé setkání babičky, dcery a vnučky, lid,í kteří přijdou se svým psíkem, setkání spolužáků, kolegů po práci, i tajných milostných schůzek. To je totiž to, po čem jsem tak moc toužil. Ten pocit mě naplňňuje radostí pokaždé, když s úsměvem odcházíte a opět se po čase vracíte. A nemyslete si, že Vás neznáme.
Tyto stránky jsou vytvořeny na Vaše přání. Chcete-li, podělte se o své prožitky a příhody a buďte další historií kavárny Daniel.
